Solární termické soustavy

Solární tepelné soustavy lze rozlišit podle řady hledisek:

Podle typu teplonosné látky:

  • kapalinové solární soustavy
  • vzduchové solární soustavy (teplovzdušné)

Nejčastěji využívané kapalinové solární soustavy lze rozdělit podle účelu na:

  • solární soustavy pro ohřev bazénové vody (nízkoteplotní ohřev s teplotami do 35 °C);
  • solární soustavy pro přípravu teplé vody (ohřev s teplotami do 60 °C);
  • solární kombinované soustavy pro přípravu teplé vody a vytápění (ohřev s teplotami do 60 °C);
  • průmyslové solární soustavy (technologické teplo do 250 °C);
  • soustavy solárního chlazení a klimatizace (teplem poháněná chladicí zařízení s provozními teplotami do 150 °C);
  • solární soustavy pro centralizované zásobování teplem.

Podle velikosti instalované plochy solárních kolektorů

  • malé soustavy (< 20 m2) – maloplošné solární soustavy jsou zpravidla soustavy, které pro přenos tepelného výkonu do akumulace (zásobníku) nevyžadují deskový výměník. Používají se pro menší objekty jako rodinné domy, malé firmy, aj. Vyznačují relativně významným poměrem tepelných ztrát (potrubí, zásobník) vůči produkci tepla kolektory (až 30 %);
  • střední soustavy (< 200 m2) – solární soustavy vybavené v každém případě deskovým výměníkem tepla pro účinný přenos výkonu do uvažované aplikace. Používají se pro větší  objekty jako zdravotnická a sociální zařízení, pečovatelské ústavy, menší sportovní zařízení a koupaliště, hotely, aj. Vyznačují výrazně menším poměrem tepelných ztrát (potrubí, zásobník) vůči produkci tepla kolektory (do 10 %);
  • velké soustavy (> 200 m2) – velkoplošné solární soustavy pro velké objekty a soustavy centrálního zásobování teplem, výtopny pro sídliště (výhodná kombinace s biomasou), potravinářský a chemický průmysl, sportovní stadiony, aj. Vyznačují zanedbatelným poměrem tepelných ztrát (potrubí, zásobník) vůči produkci tepla kolektory (do několika %). U takových soustav je pro zajištění správné funkce věnovat pozornost řešení stagnačních stavů v době bez odběru tepla z kolektorů.

Podle průtoku solárními kolektory rozlišujeme solární soustavy:

  • s vysokým průtokem (high-flow) – solární soustavy s měrným průtokem teplonosné kapaliny kolektory 50 až 90 l/(h.m2) plochy apertury kolektoru. Jde o tradiční provoz u malých soustav s pomalým náběhem teploty zásobníku. Vysoký průtok zajišťuje zvýšení teploty teplonosné kapaliny v kolektoru o 8 až 15 K;
  • s nízkým průtokem (low-flow) – solární soustavy s měrným průtokem teplonosné kapaliny kolektory 10 až 20 l/(h.m2) plochy apertury kolektoru. Výrazně nízký průtok zajišťuje zvýšení teploty na kolektoru až o 50 K. Používá u velkoplošných solárních soustav pro použití cenově přístupných menších světlostí potrubí (a malých tepelných ztrát). Použití nízkého průtoku je výhodné pouze ve spojení se stratifikačními zásobníky;
  • s proměnným průtokem (matched-flow) - solární soustavy přizpůsobující průtok teplonosné kapaliny kolektory k optimalizaci provozu soustavy, např. regulace na konstantní výstupní teplotu (60 °C) pro zvýšení využitelnosti solárních zisků v případě dostatečného výkonu slunečního záření.
 

Aktuality

17.9.2018

Porovnání fototermických a fotovoltaických systémů

Zveřejnili jsme informace, které by měly laikovi objasnit výhody a nevýhody jednotlivých systémů, ...
15.8.2018

Medailon Jaromíra Suma

Neúnavnému propagátorovi solární techniky a dlouholetému členovi ČSSE jsme věnovali samostatnou ...

více novinek...

TECHNICKÝ SKÚŠOBNÝ ÚSTAV Piešťany, š.p.

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov

Strojírenský zkušební ústav,s.p.

ITC Zlín